Vítejte ve světe kávy,mezi milovníky a příznivci tohoto nápoje

Chcete pít pravé espresso?

PRO přípravu odpavdového potřebuje kvalitní přístroj 
 

Chcete pít pravé espresso?


Potřebujete přístroj, který Vám ho připraví.


Jestliže toužíte po pravém italském espressu, měli byste vědět, že obchodníci na vás chystají nejrůznější pasti. Všechny vycházejí z toho, že o potřebných strojích máte jen velmi mlhavé představy. Poradíme vám, jak nenaletět.


Základní charakteristikou přístroje, který vyrábí skutečnou kávu espresso, je čerpadlo, které vyvine tlak 8-9 barů. S menším tlakem může vzniknout také dobrá káva, ale s původně požadovaným nápojem má společnou jen výchozí surovinu, jíž je káva. V českých domácnostech se však jako takzvané "presostroje" vyskytují i zařízení pracující s tlakem pouhé 4 bary. Jak je to možné? Důvodů pro nízkou povědomost o tom, jaký má být stroj na domácí výrobu espressa, je několik. První, a možná nejvýznamnější, je místní přizpůsobení původně italského nápoje tuzemskému naturelu. Italové mají jako správnou míru kávy množství obvykle menší, než jaké se v českých barech vydává za "pikolo". Češi si naopak běžně dávají "velké" nebo "střední presso" a při jeho konzumaci stihnou vykouřit i několik cigaret a probrat hlavní témata dne.


Rozdílný přístup k množství kávy a k samotnému průběhu jejího pití umožňuje, aby se v našich zemích pod pojem "presso" vměstnala různě připravená variace na téma espresso, a to včetně překapávané kávy. Nakonec, podanou tekutinu lze doplnit větším množstvím mléka a cukru a pak už je víceméně jedno, jak se měl přinesený kávový lektvar původně správně jmenovat. Zatímco pro Italy je espresso přesným pojmem, v Čechách je presso spíš volným synonymem pro jinou kávu než tureckou, pokud možno ne viditelně překapávanou. Popsaný jev prohlubuje i nedostatek kávové osvěty. Zatímco příznivci ušlechtilých destilátů díky reklamě vědí, že kromě skotské Ballantinky a Johnnyho Walkera existuje minimálně ještě americký bourbon a třikrát destilovaný irský Jameson, konzumenti kávy běžně nevědí, že na pravé espresso je potřeba tlak 8-9 barů. Z toho také vychází řada prodejců, kteří obecnou neznalost umně využívají. Například cenovky s nápisy "espresso 4 bary" obsahují zásadní rozpor, ale přesto přilákají zákazníky. Druhým fíglem, často pocházejícím již od výrobce, je italsky znějící název. Stejně jako v předchozím případě však zatím sázka na neznalost vychází. "Italský název ještě zdaleka nemusí znamenat italské espresso."


Přístroj za pět stovek s názvem Original Siciliano bude mít nejspíš při podrobnějším ohledání nenápadnou cedulku Made in China a espresso nevyrobí ani náhodou. Ovšem káva, v něm připravená, může být přesto dobrá, možná i výborná. Jen to zkrátka nebude espresso.
Popsaný stav prohlubuje i skutečnost, že v tuzemsku se zatím nerozeběhla naplno konkurence mezi výrobci příslušného vybavení. Kvůli tomu také zaostává osvěta a celkové povědomí o výrobě espressa je nižší. Paradoxně je nižší, než by výrobci, již přítomní na českém trhu, sami potřebovali.


Kdo je kdo.

Kávu z prodávaných přístrojů můžeme rozdělit na dvě skupiny: espresso a "nepreso". Do druhé skupiny patří všechny kávy vyrobené s tlakem nižším než 8-9 barů. Přístroje na jejich výrobu se správně označují jako parní. Parní zařízení pocházející z Asie, a samozřejmě bez jakéhokoli čerpadla (takzvané překapávače), lze koupit za cenu okolo tisíce korun.
Všechny přístroje s čerpadlem, tedy parní i na espresso, mají vpředu páku spojenou s nádobou na vsypání kávy. Nenechte se tedy zmýlit tím, že když má přístroj páku, vyrobí opravdové espresso.




Čtyři zásady.

Při nákupu stroje na skutečné espresso se vyplatí dodržovat čtyři zásady:

1. Nenechte se uspokojit italsky znějícím názvem či názvem obsahujícím slovo espresso. Čerpadlo bohužel není vidět, žádejte proto po výrobci ujištění o výkonu čerpadla. Pod 8-9 barů se nejedná o stroj na espresso.
2. Zajímejte se podrobně o pohodlnost obsluhy. Nechte si ukázat, jak se do stroje dolévá voda, zda se musí čistit a jak složitá je tato procedura. Na trhu jsou již přístroje, do nichž se voda nedolévá komplikovaně z hrnku. Mají totiž jednoduše vyjímatelnou nádrž na vodu, takže doplnění vody vyžaduje od obsluhy jen čtyři pohyby: vyjmout nádobku na vodu, pustit vodu, zavřít vodu a nasadit nádobku zpět. V dražších kategoriích najdete i přístroje, jež mají samočistící program.
3. Sledujte podrobnost a srozumitelnost návodu k obsluze. Pokud je k přístroji přiložen jednostránkový návod, nejedná se pravděpodobně o příliš kvalitní výrobek. Kvalita manuálu je důležitá především u složitějších přístrojů, které vyžadují údržbu.
4. Pokud to prodejce umožňuje, ochutnejte kávu ze zvoleného stroje. Pěna na správném espresu má být hustá a krémová. Její výška není rozhodující pro kvalitu pěny ani nápoje.




Nabídka na trhu

Podobně jako v ostatních vyspělých státech, je i výběr nejrůznějších kávovarů a presovačů v tuzemsku široký. Renomované výrobce strojů na espresso zastupují DéLonghi, Rowenta, Krups, AEG či Saeco. Obě posledně jmenované firmy se však zaměřují spíš na dražší a větší automatické stroje, prakticky využitelné spíš v kancelářích nebo alespoň početných rodinách, než v běžné domácnosti. Je samozřejmě možné pořídit si výrobky neznámých značek. Obvykle jsou o několik stokorun, ale i tisícikorunu, levnější, než ty značkové. Zemí jejich původu jsou často asijské státy. To ale neznamená, že musejí být špatné.


Nejen pro zařízení pocházející z Asie platí, že nízká cena s sebou může nést různé nevýhody. I když bude mít zvolený přístroj potřebné čerpadlo na 8-9 barů, může být jeho materiál zvolen nevhodně. Výsledkem pak bývá předčasné opotřebování, či nadměrná hlučnost při výrobě kávy. To samé se může stávat i u velmi lehkých přístrojů. Čerpadlo, pokud má mít potřebný výkon, totiž snadno rozechvěje lehký stroj, rezonance se pak přenáší na kuchyňskou desku a výsledkem jsou třeba poskakující lžičky, připravené na podšálcích. Stejně jako u jiného zboží platí, že nízká cena může znamenat nižší komfort. Nejlépe je předem zvolený přístroj vyzkoušet.



Druhy přístrojů

Stroje na výrobu espressa lze rozdělit na tři skupiny, odlišující se cenou, komfortem obsluhy a šíří možností konkrétního přístroje.

Základní skupinu typických malých domácích spotřebičů představují přístroje vyrábějící espresso a cappuccino. Jejich ceny se v případě neznačkových výrobků pohybují již okolo dvou tisíc korun. Ceny značkových kávovarů začínají zhruba o tisíc korun výš.



Následují kombinované přístroje zvládají espresso, cappuccino i překapávanou kávu. Značkové výrobky v tomto případě stojí od zhruba pěti tisíc korun výše. Výhodou těchto přístrojů je široké využití, protože poslouží rodinám, v nichž espresso pije jen část osazenstva a ostatní dávají přednost kávě překapávané. Nejvyšší, a zároveň nejdražší skupinu, tvoří plně automatické stroje, do jejichž výbavy patří i mlýnek na kávu, plocha pro nahřívání šálků, mají integrovanou nádobku na odpad a samozřejmě vaří espresso i kappuccino. Tyto stroje byly donedávna jen v kancelářích, případně v malých pohostinských zařízeních. V současnosti si je již lidé kupují i do domácnosti. Přestože je design důležitý u všech domácích spotřebičů, u automatických strojů na espresso má možná až klíčovou roli. Lidé od drahého zařízení očekávají víc než jen uvařenou kávu.
"Automatický stroj na espresso umožňuje, abyste si nastavili přesné množství vody a kávy, které chcete mít ve svém nápoji.


Některé přístroje, jejichž ceny začínají nad deseti tisíci a mohou dosáhnout i 30 tisíc korun, jsou řešeny tak, aby se mohly stát pevnou součástí interiéru. Přístup ke všem jejich důležitým částem je vpředu, aby je nebylo kvůli doplnění vody, mléka či vysypání odpadní nádoby potřeba páčit z kuchyňské linky. Při zachování tohoto pravidla jde přitom stále o pohlednou součást vybavení.
"V současnosti roste zájem o kvalitnější, a tedy dražší přístroje. Stále více lidí bere vlastnictví těchto zařízení jako prestižní záležitost.



Kapučíno.

Téměř všechny přístroje, ať už parní, či na espresso, mají trysku na šlehání mléka. Pod ni se přistaví nádobka s mlékem, které se pomocí parní trysky našlehá do požadované podoby. Mléčná pěna se potom lžičkou přenáší do šálku s kávou. Na trhu jsou však již přístroje, které mají nádobku na mléko (systém IFD), ze které do šálku s kávou rovnou vytéká hustá mléčná pěna. Parní přístroje se systémem IFD jsou k mání již za 2700 korun, stroje na espresso s tímto systémem stojí kolem deseti tisíc.



Stroje potřebují údržbu.

Manuál k přístroji by měl obsahovat popis údržby. Automatické kávovary mohou mít vlastní čistící mechanismus, kdy se po vypnutí a zapnutí přístroje všechny trubičky automaticky propláchnou horkou vodou. Ovšem s vysypáním nádoby na odpad si samy neporadí ani tyto stroje. Nechte si proto ukázat, jakým způsobem se běžná údržba provádí, a posuďte, zda pro vás, či ostatní rodinné příslušníky nebo zaměstnance firmy není příliš komplikovaná.



Do moderního stroje na espresso je možné použít téměř jakoukoliv kávu. Příliš jemně umletá však zanáší vnitřní zařízení a je lepší se jí vyhnout.
V poslední době se také objevila káva naporcovaná v kulatých polštářcích (tzv. pody), které přesně zapadnou do nádoby na páce kávovaru. Polštářky již není potřeba dále pěchovat, což je u nasypané kávy nutností. Přístroj by v tomto případě měl mít páku upravenou pro používání polštářků.

23.11.2006 11:00:58
Viggen
Kávová tapeta

Kávová tapeta

Stáhněte si originální tapetu na Váš počítač.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one